Jdi na obsah Jdi na menu
 


kaktusy-o nich

Kaktusyjsou ideálními rostlinami pro každého, kdo se v pěstování okrasných rostlin příliš nevyzná. Kaktusy pěstujeme většinou pro jejich zvláštní půvab, nezvyklou krásu a skromnost. Vracíme se v nich k matce přírodě, kterou dnešní člověk tolik potřebuje a stále více ji vyhledává. Je to podvědomá touha obdivovat se živým výtvorům přírody, která se stále výrazněji stává složkou čistého lidského štěstí, jakéhosi hledání rovnováhy.


Kaktusy patří do čeledi kaktusovitých- cactaceae, a jsou si proto všechny příbuzné. Původně pocházejí z amerických kontinentů, dnes se ale s mnohými z nich potkáme v nejrůznějších zemích celého světa. U nás patří k často pěstovaným okrasným rostlinám pro svůj exotický, zajímavý vzhled a také pro krásu květů a tvarů.

kaktusy nemají, podobně jako mnoho jiných cizokrajných rostlin, česká jména. Snad jedinou výjimkou jsou lidové názvy vánoční a velionoční kaktus. Běžně se proto po celém světě užívají latinská jména, která umožňují snadnou vzájemnou komunikaci a orientaci i v cizojazyčném textu.

Při všech pokusech o pěstování kaktusů si je třeba uvědomit, že většinou jde o rostliny pocházející z teplých oblastí, a proto jim musíme zajistit pokud možno optimální podmínky. Přinesete si domů první rostlinky, dáte je v místnosti k oknu a věnujete jim veškerou péči, a přesto nemusejí být výsledky nejlepší. Ne všechny druhy kaktusů mají stejné požadavky. Většina tzv. kulovitých a sloupovitých druhů prochází během roku dvěma odlišnými obdobími – obdobím klidu a obdobím růstu. Více než půl roku nejsou u nás podmínky pro jejich růst vhodné, hlavně je málo slunečního světla. Pokud je budeme zalévat, vytáhnou se a zblednou (etiolizují), což nepřispěje k jejich vzhledu a zdraví. Proto musíme respektovat zásadu, že kaktusy od jara do podzimu růst mohou, zimu však musejí přečkat v naprostém vegetačním klidu. Netýká se to úplně všech druhů kaktusů, např. epifory s celoročně vlhkých pralesů, jako vánoční kaktus-Shlumbergera. Přes léto můžeme kaktusy pěstovat venku, vhodné jsou přístěnky, pařníky a skleníky, kde je umístíme jen přes období růstu (podle počasí – duben až říjen). Na zimu kaktusy přenášíme do interiéru, většina druhů musí mít úplné sucho a teplotu nepřevyšující 10 °C. Některé druhy lze zimovat ve tmě, případně vyjmuté z půdy a zabalené v krabici. Skleníková kultura je pro kaktusy nejvýhodnější, pěstební podmínky se zde dají nejlépe regulovat. Je třeba ovšem využít terén a expozici, optimální jsou na jihovýchodní, jižní či jihozápadní straně k domu přistavěné skleníky.

Některé druhy kaktusů mohou být v létě venku, mnoho druhů to však dobře nesnáší. Citlivé jsou zejména barevné kultivary dovážené z tropických kultur. Známe však i řadu zimovzdorných druhů, které tolerují i celoroční umístění na skalce.

Mnoho kaktusů můžeme pěstovat jako dekoraci v bytech, nejlépe na okenním vnitřním parapetu, kam svítí alespoň část dne slunce. Mohou být umístěny i v malých dekorativních skleníčcích a v jiných pěstebních zařízeních, sesazovat je můžeme i do misek apod.

Z hlediska nároků na teplotu kaktusy můžeme zhruba do tří skupin. Do první a nejpočetnější skupiny patří většina druhů. Mají střední nároky na teplotu, zimovat je můžeme při 5 – 10 °C. Dobře snášejí sucho i značně nepříznivé podmínky. V létě vyžadují hodně slunce a dobré větrání. Patří sem největší počet mexických a jihoamerických kaktusů. Na teplotu náročnější jsou zástupci druhé skupiny z teplých tropických oblastí. Nesnášejí nízké teploty a hodnoty pod 15 °C již mohou vést k jejich smrtelnému poškození. V růstovém období potřebují teplejší noci a často více vlhkosti. Patří sem většina brazilských a karibských kulovitých a sloupovitých kaktusů. Třetí skupinou jsou epifytní druhy z Jižní a Střední Ameriky s vysokými nároky na stálou vlhkost, teplotu a humusem bohaté půdy.

Voda se při pěstování kaktusů považuje za velice důležitou podmínku, často se však její význam přeceňuje. Kaktusy potřebují vodu, ale dovedou s ní šetřit. Velmi důležitá je zálivka ve správnou dobu, protože při nízké teplotě nemohou kaktusy vodu využít. Proto zaléváme jen v teplých týdnech zhruba od dubna do října a podle počasí. Zajímavá je tzv. aestivace – letní zastavení růstu díky vysokým teplotám a přílišnému slunci a suchu. Pokud takové počasí nastane, přestaneme zalévat a počkáme na ochlazení. Kvalita vody je také významným faktorem. Nejvhodnější je měkká čistá dešťová voda za předpokladu, že není příliš kyselá vlivem emisí. Vhodné jsou i vody z potoků, rybníků a řek. Naproti tomu spodní, studniční vody obsahují v některých oblastech příliš uhličitanu vápenatého, hořečnatého i jiných solí a jsou proto tvrdé. Základním způsobem zalévání kaktusů je zálivka shora, při níž voda rozpouští nahoře usazené soli a přináší je dolů ke kořenům. Nevýhodou je, že po dlouhodobém přeschnutí zůstane mnohdy spodní část suchá, rostliny jsou sice nahoře zalité, ale kořeny mají v suchu. Proto je vhodná kombinace s druhým způsobem zalévání, zespoda, tj. do podmisek. V období plného růstu v létě zaléváme nejlépe večer po vychladnutí skleníku. Z jara a na podzim je vhodnější ranní zálivka, aby do večera půda přece jen trochu oschla. Nezaléváme v horkých denních hodinách, kdy jsou kořeny ohřáté a prudké ochlazení může vést k rychlému zastavení dýchání kořenů, tzv. spaření, odumření a následnému zastavení růstu. Může dojít i k odumření celé rostliny. Nejpříhodnější čas pro přesazování kaktusů je časné jaro, kdy se začínají projevovat první známky růstu – na temenech rostlin se vysouvají nové světlé trny a pokožka se začíná lesknout. Rostlinu vyjmeme z květináče, oklepeme a očistíme kořeny, zkontrolujeme stav kořenů, zda se tam nevyskytují bílé voskovité kořenovky. Pokud ano, vykoupeme kořeny nebo celé rostliny v roztoku některého insekticidu. Silně napadené či odumřelé kořeny je lepší odstranit. Po odřezání silnějších kořenů musíme sázet kaktusy do zcela suchého substrátu, ale lépe je počkat se zasazením několik dní. Pravidlem je přesazené rostliny nikdy ihned nezalévat. Okamžitá zálivka vede k infekci. Velikost a tvar použitých nádob závisí na velikosti kaktusů, vždy však musejí mít dole otvor pro odtok přebytečné vody. kaktusy množíme buď výsevem semen (generativní množení) nebo řízkováním a roubováním (vegetativní množení). Výsevem získáme větší počet geneticky různých jedinců, kteří se často liší v některých vnějších znacích. Při vegetativním způsobu získáme většinou rychleji dospělou rostlinu.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1) Správný substrát

 

V odborné literatuře je psáno, a zkušení kaktusáři říkají, že pro všechny druhy kaktusů neexistuje vhodný substrát. Každá rostlina má jiné nároky na pěstování. V následujícím textu se vám pokusím popsat správné postupy při přípravě substrátu pro určité rody kaktusů.

Základní směs pro kaktusy sestavíme takto: 2 až 3 díly rašeliny, 1,5 dílu písku, 1,5 dílu cihlové drti, 2 díly hnojivky, 1 díl drnovky a 1 díl rašeliníku.

Tuto základní směs můžeme pozměňovat přidáním nebo ubráním některých složek podle toho, pro jaké kaktusy je určena. Tak pro Echinopsis, Aporocactus, Epiphyllum hybr.(syn. Phyllocactus) dáme méně cihlové drti a písku a zvýšíme podíl hnojivky. Pro cereusy přidáme listovku, pro Mammillarie, hlavně bílé, ubereme rašelinu a přidáme drnovku a cihlovou drť. Pro vzácné druhy, které mají choulostivé kořeny, stavíme směs tak, že humusových složek bude obsahovat pouze 10 až 20%, ostatní bude písek a drť.

Dříve se přidávalo do směsi vápno ve formě staré omítky nebo dokonce plavená křída. Ukázalo se však, že většina kaktusů vápno v takové formě v půdě nesnáší. Rostliny krnějí a ztrácejí kořeny. Nejmarkantněji se to projevilo u rodu Ferocactus a Echinofussulocactus. Pro tyto rody dnes používáme velmi písčité zeminy, kde převládá kyselí humus a ve kterých se oboum rodům výborně daří. Kdybychom však použili tuto zem pro Astrophyta, velké radosti bychom se nedočkali. Zvlášť starší exempláře, zejména pak Astrophytum ornatum, ztrácejí v kyselém humusu rychle kořeny a rychle hynou. Základ zeminy pro Astrophyta tvoří sprašová drnovka a až 70% písku a drti. Pro Thelocactus a Corypantha smícháme astrophytovou půdu na polovinu se základní směsí. 

 

2) Zalévání

 

Jak už asi víte, kaktusy jsou rostliny převážně z Jižní Ameriky, Mexika, Nového Mexika a Texasu. V těchto částech Amerického kontinentu spadá ročně velmi málo srážek. Alespoň v místech, kde rostou kaktusy. A z toho vyplívá, že by se kaktusy neměli příliš zalévat. Zalévání v našich podmínkách by mělo vypadat tak, že při každém vyschnutí substrátu by se měl znovu zavlhčit. Velmi dobrým pomocníkem při poznávání u substrátu jestli je mokrý nebo suchý je obyčejné párátko. Stačí ho zapíchnout k okraji květináče a vždy když chcete zjistit, jak je na tom substrát stačí jej jen vytáhnout, a zjistíte, jestli zalít nebo ne. Po konzultaci s jedním kaktusářem jsme se shodli, že je to docela dobrý nápad a dobře se osvědčil i v praxi. Při zalévání kaktusů by se měli dodržovat tři určitá pravidla: a) Teplota vody- By měla být taková, aby jste v ní udrželi ruku. Takto teplá voda zvyšuje teplotu substrátu a rostliny nemají ze zálivky takový šok hlavně v teplých letních měsících. b) Způsoby zalévání- Dá se zalévat třemi způsoby: podmokem, kropicí růžicí a nebo přímím litím na substrát. Ale musíte dávat pozor, při zaléváním podmokem na přebytečnou vodu, kterou rostlina nepřijme. Vždy se musí přebytečná voda odstranit, jinak by začali hnít kořeny. c) Kdy zalévat- Zalévat by se mělo, vždy když zjistíme, že substrát je již vyschlý a to zjistíme již zmíněným párátkem. Kaktusy se zalévají celoročně krom zimy a letní stagnace, když kaktusy spí.

 

 3) Přesazování  

 

Vždy, když něco roste, musí se to přesadit. A tak je tomu i u kaktusů. Kaktusy se přesazují ve dvou různých etapách. První se přesazují kaktusy, které kvetou až v létě a druhé ty, které na jaře. Ty první tak okolo konce března, kdy je přenášíme na letní stanoviště a ty druhé až na přelomu srpna a září. Vezmeme si nový květináč, na dno položíme hliněný střep vyboulenou stranou nahoru. Okolo něho nasypeme drenáž a na ní malou vrstvu substrátu. Poté přejdeme ke kaktusu. Opatrně vyjmeme kaktus z květináče a obereme starou hlínu. Kdo je pečlivější může použít i štěteček. Zkusíme kaktus vložit do květináče. Jestli se kořeny do květináče nevejdou, vezmeme ostré nůžky a zkrátíme je tak aby se vešli do květináče. Po zkrácení kaktus odložíme na suché místo a necháme dva dny ležet, kvůli zahojení ran. Po dvou dnech kaktus vezmeme a dáme ho do květináče tak, aby kořeny nebyli zohýbané. Pravou rukou budeme přisypávat substrát pod kaktus na kořeny. NIKDY substrát ke kořenům nemačkáme!!! Pak, když už kaktus sedí, zkontrolujeme, jestli není níže nebo výše než předtím. Nakonec substrát okolo kaktusu urovnáme a nasypeme okolo drenáž, kvůli citlivému krčku. Zalíváme až po 2 týdnech.    

 

 

 

 

 

 

 

 

Množení kaktusů

Nejvhodnější doba pro množení kaktusů je od jara do léta.

Pěstování ze semen


Nejrozšířenější metodou je výsev ze semen. Výsevem lze rozmnožovat téměř všechny druhy kaktusů. Na množení kaktusů ze semen budete potřebovat: mělké misky, písek nebo antuku a tabulku skla, kterou přikryjete misku naplněnou pískem. Semena kaktusů potřebují ke klíčení nejen dlouhou dobu, ale i speciální mikroklima - hodně tepla a vysokou vlhkost vzduchu. Obojí jim poskytnete právě tím, že misku přikryjete sklem. Nejlépe je začít s výsevem v dubnu nebo v květnu, protože následující týdny přinesou světlo a teplo.
Kaktusy (kromě opuncií) klíčí na světle, proto semena nepřekrývejte zeminou. Nezapomeňte si výsev hned od začátku dobře označit, protože mladé rostlinky jdou od sebe těžce rozeznat.
Astrophytum klíčí někdy již po 5 dnech, opuncie potřebují až 5 týdnů než se ukáží první klíčky. Trvá-li klíčení dlouho, pak je nezbytné nádobu s výsevem větrat, abychom zabránili případným hnilobám.
Nastala doba, kdy začneme rostlinky přepichovat. Vhodné je zvolit vyšší misku. Nová zemina bude o něco výživnější než zemina použitá při výsevu. K přepichování potřebujete pinzetu a vidličku. V připravené zemině udělejte jamku, do níž dáte malou rostlinku. Chraňte je před přímým sluncem a průvanem. na slunce si musí pozvolana zvykat.

Množení dělením a z odnoží


Existují kaktusy, které se dají dobře množit buď dělením nebo pomocí stonkových řízků. Tomuto způsobu množení se říká řízkování. Budete potřebovat ostrý nůž. Řízkování si můžete vyzkoušet na listnatých kaktusech jako jsou Schlumbergera, Epiphyllum. Vyberte silný a zdravý list a odřízněte jej v dolní třetině nožem. Pak je rozřežte na 5-7 cm dlouhé kousky. Ponechejte je asi 3 dny volně na vzduchu, aby řezné rány oschly. teprve potom tyto kousky vsaďte vzpřímeně asi 2 cm hluboko do substrátu bohatého na písek a substrát k nim mírně přitlačte. Umístite-li je na světlo a do tepla (nikoliv však na přímé slunce) a budete-li je častěji zalévat, vytvoří si rostlinky již během jednoho měsíce kořínky a vy je můžete přesadit do květináčů.

mammillaria-longimamma.jpgrebutia-muscula.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

moje kaktusy

(mirek, 2. 4. 2015 15:36)

Mam kaktusy ale nemuzu prijit ani nanazev tech 3 kaktusu mozna se vam
budou libyt me se libi jeden kvete zlute zvonkovite z malimy kvety, a druhy kvete fialovoruzove ,a treti nekvete.